Významným nástrojem obecného charakteru pro posilování krizové připravenosti je technická norma Security and resilience – Crisis management (ČSN EN ISO 22361:2023). Tato norma poskytuje pokyny pro krizové řízení, které organizacím pomáhají plánovat, zavádět, udržovat, přezkoumávat a neustále zlepšovat schopnost krizového řízení na strategické úrovni. Tento dokument se mimo jiné zaměřuje také na stanovení odpovědností, povinností a pravomocí v oblasti krizového řízení, krizovou komunikaci, a školení a výcvik pracovníků. Pro posilování krizové připravenosti je rovněž nutné stanovit pokyny pro oblast společenské odpovědnosti (ČSN EN ISO 26000: 2011). Tato norma pojednává o sociální odpovědnosti, přispívá k celkové informovanosti o zavedených postupech souvisejících se sociální odpovědností a napomáhá organizaci transformovat a zefektivnit dosavadní postupy právě v oblasti sociálních odpovědností. Mimo tyto normy je nutné, aby byla striktně stanovena pravidla, práva a povinnosti pro jednotlivé pozice vykonávané v rámci zajištění chodu kritické infrastruktury, a také byla zavedena, tzv. výchova zaměstnanců k odpovědnosti. V rámci organizace by mělo probíhat pravidelné učení anebo výuka zaměřená na předávání informací zaměstnancům o jejich odpovědnosti, povinnostech a pravomocech.

Zdroje:

• ČSN EN ISO 22361. (2023). Bezpečnost a odolnost – Krizový management. Česká agentura pro standardizaci, Praha.
• ČSN EN ISO 26000. (2011). Pokyny pro oblast společenské odpovědnosti. Česká agentura pro standardizaci, Praha.

V oblasti školení a výcviku pracovníků je rovněž vhodné mít zavedený Systém rozvoje a vzdělávání zaměstnanců. Tento systém by měl být zaměřený zejména na Preparedness and Readiness, Skill Development, Team Coordination, Risk Identification and Mitigation, Maintaining Reputation, Legal and Regulatory Compliance, Employee Well-Being, and Cost Reduction (Crises Control, 2023). Je žádoucí, aby byl kritickým subjektem správně nastaven systém rozvoje a vzdělávání zaměstnanců, tzn. naplánování kariérního růstu, sebehodnocení zaměstnanců, zvyšování jejich kvalifikace, cyklus podnikového vzdělávání a formy tohoto vzdělávání. Proto je vhodné disponovat tzv. Strategií vzdělávání a rozvoje. Jedná se o dokument, který pojednává o systému učení v organizaci či individuálním vzdělávání a školení zaměstnanců. V tomto dokumentu jsou uvedeny zejména informace o tom, jaké jsou využívány vzdělávací procesy v organizaci, jaké jsou cíle tohoto vzdělávání, jak ke vzdělávání a školení přistupovat, identifikace potřeb pro vzdělávání a školení, plánování a samotná realizace vzdělávání a školení. Pokud má být vzdělávání účinné, je vhodné formy vzdělávání kombinovat. Je důležité nastavit správnou kombinaci vzdělávacích možností, tzn. spojování přímé výuky, spolupráce zúčastněných stran, kombinované, distanční, terénní výuky a samozřejmě sebevzdělávání. Vzdělávání může být primárně prováděno:

• při výkonu práce - tzv. on the job, např. demonstrování, koučování, mentoring, rotace práce (získat znalosti a poznatky v různých útvarech a na různých pracovištích), (Armstrong, 2015; Folwarczná, 2010; Koubek, 2015)
• při výkonu práce i mimo pracoviště – učení se akcí, instruktáž pro práci, pověřování úkolem, projekty, (Armstrong, 2015; Mužík, 2005; Koubek, 2015)
• mimo pracoviště – přednáška, diskuse, případová studie, hraní rolí, simulace, nácvik interaktivních dovedností, semináře (workshopy), Neuro-lingvistické programování (cílem je působit na chování člověka a modifikovat jej tak, aby jedinec vystupoval sebevědomě a přesvědčivě, je tato metoda vhodná zejm. pro obchodníky a manažery), e-learning, outdoor training. (Armstrong, 2015, Mužík, 2005 Hroník, 2007)

Zdroje:

• Crises Control. (2023). Crisis Management Training: Empower Your Team with Crises Control. https://www.crises-control.com/blogs/crisis-management-training-8/
• Armstrong, M., Stephen, T. (2015). Řízení lidských zdrojů. Moderní pojetí a postupy, (13. vydání). Praha: Grada.
• Koubek, J. (2015). Řízení lidských zdrojů: základy moderní personalistiky (5., rozš. a dopl. vyd.). Praha: Management Press.
• Folwarczná, I. (2010). Rozvoj a vzdělávání manažerů. Praha: Grada.
• Mužík, J. (2005). Didaktika profesního vzdělávání dospělých. Plzeň: Fraus.
• Hroník, F. (2007). Rozvoj a vzdělávání pracovníků. Praha: Grada.

Na podporu systému rozvoje a vzdělávání zaměstnanců mohou být využívány dostupné metody a techniky školení, jako např. Simulation training, Collaborative training, Video training, Cross-training, Job shadowing, Gamification, Mobile learning, Blended learning, Microlearning, Adaptive learning (Gupta, 2024). Je vhodné využívat inovativních přístupů, které odpovídají současnému chování a vnímání okolí pracovníků. Mezi inovativní metody mimo doposud zmíněné lze zařadit také (Bartoňková, 2010):

• Trainee program – je vhodný pro absolventy a slouží k prohloubení znalostí a další odborné přípravě v organizaci. Zároveň slouží k zorientování se v novém prostředí a ztotožnění se s kulturou organizace. Tato metoda je prováděna prostřednictvím základních metod, které slouží ke vzdělávání, jako je např. rotace práce, semináře, projekty atd.
• Metoda Flow – účelem je rozdělení pracovníků do pracovních skupin, s vlastní vnitřní organizací, soustřeďující se na reálné problémy organizace s cílem tyto problémy, v co možné nejkratší době vyřešit.
• Metoda Prototyping – tato metoda vychází ze zásady pokus – omyl. Tato metoda umožňuje každému pracovníkovi prezentovat vlastní nápad, aniž by byl označen jako bezpředmětný či špatný, tzn. tato metoda je založena na principu, že každá nová myšlenka je možným řešením a je prozkoumána celým týmem.

Zdroje:

• Gupta, D. (2024). 18 Best Employee Training Methods & Techniques. https://whatfix.com/blog/employee-training-methods/
• Bartoňková, H. (2010). Firemní vzdělávání. Praha: Grada.

V oblasti bezpečnostního plánování a dokumentování lze považovat za nejúčinnější nástroje pro posilování krizové připravenosti plán krizové připravenosti kritického subjektu a vnitřní havarijní plán. Plán krizové připravenosti slouží k zajištění připravenosti kritického subjektu na krizové situace, které mohou ohrozit funkci infrastruktury (Zákon 240, 2000). Tento plán by měl obsahovat zejména:

• postupy řešení krizových situací identifikovaných v analýze ohrožení;
• plán opatření hospodářské mobilizace u dodavatelů mobilizační dodávky;
• identifikace možných ohrožení funkce infrastrukturních prvků;
• opatření na ochranu infrastrukturních prvků.

Zdroje:

• Zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon).
• MV-GŘ HZS ČR. (2011). Metodika zpracování plánů krizové připravenosti podle § 17 až 18 nařízení vlády č. 462/2000 Sb., k provedení § 27 odst. 8 a § 28 odst. 5 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů. MV-140690-1/PO-PKR-2011. https://www.hzscr.cz/soubor/metodika-zpracovani-pkp-2011-pdf.aspx

Vnitřní havarijní plán, jako nezbytný dokument pro zajištění bezpečného provozu rizikových zařízení, je klíčovým dokumentem pro bezpečnost a krizové řízení v organizacích. Stanovuje postupy, zodpovědnosti a opatření pro zvládání mimořádných událostí uvnitř konkrétního zařízení/objektu či jeho areálu. Hlavním cílem vnitřního havarijního plánu je ochrana zaměstnanců, minimalizace škod na majetku a zajištění zvládnutí havárie v co nejkratším časovém intervalu, s nejmenším možným dopadem na provoz i okolí. Tento plán slouží jako plánovací dokument pro takové kritické subjekty, které nakládají s nebezpečnými látkami a může u nich dojít ke vzniku závažné havárie. Náležitosti vnitřního havarijního plánu jsou dostupné v Seveso-III Directive (Directive 2012/18/EU). Náležitosti, které by tato i jiné bezpečnostní dokumentace měly splňovat jsou uvedeny ve vyhlášce (Vyhláška 227, 2015).

Vnitřní havarijní plán musí být pravidelně aktualizovat, aby odpovídal aktuálním provozním podmínkám, novým technologiím či změnám v legislativě. Po každém incidentu se obvykle provádí analýza reakce na proběhlou mimořádnou události, což umožňuje zlepšení postupů nebo doplnění vybavení pro zvýšení celkové bezpečnosti. Tento systém zajišťuje, že vnitřní havarijní plán zůstává efektivním nástrojem ochrany pracovníků i zařízení a je připraven zvládat rizika spojená s provozem v reálném čase.

Zdroje:

• Directive 2012/18/EU of the European Parliament and of the Council of 4 July 2012 on the control of major-accident hazards involving dangerous substances, amending and subsequently repealing Council Directive 96/82/EC.
• Vyhláška č. 227/2015 Sb. Vyhláška o náležitostech bezpečnostní dokumentace a rozsahu informací poskytovaných zpracovateli posudku.

Pokud je kultura bezpečnosti správně a následně i účinně nastavena je docíleno zvyšování bezpečnosti organizace (VÚBP, 2008). Je zřejmé, že tato kultura odráží koncepci bezpečnosti, která by měla být rovněž v celé organizaci zavedena. Samozřejmě, že nástrojem pro zajištění komplexní bezpečnosti organizace je jednak účinná kultura bezpečnosti, ale také program na zvyšování bezpečnosti organizace.

Zdroje:

• VÚBP. (2008). Kultura bezpečnosti a klima bezpečnosti: příručka pro inspektory JE (1. vyd.). Praha: Výzkumný ústav bezpečnosti práce.
• Procházková, D. (2009). Nástroje pro zajištění bezpečné organizace. The Science for Population Protection, 1(1): 53-82
• Cooper, D. (2002). Safety Culture: A model for Understanding & Quantifying a Difficult concept. Professional Safety, 30-36. https://behavioral-safety.com/articles/safety_culture_understanding_a_difficult_concept.pdf
• Turner, B.A. (2000). The Development of a Safety Culture. In: Risk Management: Volume II: Management and Control (1st ed.). London: Routledge. https://doi.org/10.4324/9780429282515

Posledním významným nástrojem pro posilování krizové připravenosti je Systém managementu kontinuity podnikání (ČSN EN ISO 22301:2020). Tento systém představuje komplexní proces řízení, které identifikuje potenciální nebezpečí pro kritický subjekt jako celek a dopady na jeho podnikatelské činnosti, tj. poskytování základních služeb. Účelem tohoto systému je připravit se, poskytnout a udržovat kontrolu a předpoklady pro klíčová zařízení organizace během narušení a zachování jejího provozu. Tento systém, který zavádí, implementuje, provozuje, monitoruje, přezkoumává, udržuje a zlepšuje kontinuitu podnikání rovněž poskytuje rámec pro budování resilience kritického subjektu se schopností efektivní odezvy na small-scale disasters. Rovněž také poskytuje rámec pro dostupnost procesů a zdrojů k zajištění kontinuálního poskytování základních služeb. Mimo doposud uvedené řečí také řízení organizační struktury, politiku organizace, plánovací činnosti, odpovědnosti, postupu, procesy a zdroje.

Zdroje:

• ČSN EN ISO 22301. (2020). Bezpečnost a odolnost – Systémy managementu kontinuity podnikání. Česká agentura pro standardizaci, Praha.
• ČSN EN ISO 22300. (2023). Bezpečnost a odolnost – Slovník. Česká agentura pro standardizaci, Praha.